Akce zařazená do kalendáře mezinárodní organizace WAKONominační soutěž do reprezentačního týmu ČRSoutěž zařazená do Poháru klubůSlovak Open
HLAVNÍ STRANAORGANIZAČNÍ TÝMFOTOGALERIEVÝSLEDKYREPORTÁŽE
JUDr. Michal FRABŠA
JUDr. Michal FRABŠA
26. února 2016
SLOVAK OPEN v kickboxu de facto otevírá sportovní sezónu kickboxingu, a ne jinak to bylo i v letošním roce. Únorový termín (19. – 21. 2. 2016) může být z pohledu zimního počasí trochu nejistý, ale i tato případná komplikace nemůže odradit stovky sportovců od účasti na této tradiční akci. Banská Bystrica a vojenské sportovní středisko Dukla opakovaně hostila i v letošním roce kickboxery a doprovod z 9 států včetně exotického Izraele. Rekord turnaje byl prolomen, dle vyjádření vedení Slovenského svazu kickboxu startovalo okolo osmi set (!!) účastníků.

Tým Českého svazu fullcontactu se vypravil z Prahy v nebývalém počtu více jak stovky účastníků včetně doprovodu. Takový masový zájem skutečně nematuji, 2 autobusy jsme naposledy měli před 15 lety na mistrovství světa ve Vídni… ale to je již hodně let zpět. Předseda svazu Jirka Mulač zkoordinoval společně s Monikou Soukalovou z agentury Yangame tento nebývale početný „výlet“, přihlášky předem, změny, koordinace předběžných plateb, rezervace ubytování, dopravy atd., atd. dokonale, tudíž já, jako vedoucí výpravy, jsem měl situaci velmi ulehčenou. Nepamatuji třeba, kdybychom cestovali novými autobusy Mercedes agentury Planet Line… skvělé.

Cesta proběhla bez problému, velmi musím pochválit realizační tým trenérů a koordinátorů (Jarka Němečková, Martin Zavoral, Renáta Vesecká, Lojza Škeřík, Víťa Masopust, Míla Dušek, Petr Kareš, Miloš Martínek, Olda Hammer, Martin Viktorin, Zdeněk Sokol, Michal Frána) za top souhru nejen během přesunu, ale hlavně v průběhu vlastního turnaje. Fakt jsou to profesionálové, zvládnout desítky závodníků různého věku není legrace…

Naši závodníci, bez ohledu na lepší či horší výkonnost, prokázali, že se umí dobře chovat, jsou schopni se podřídit nějakému příkazu či rozhodnutí vedení, nikterak „neremcali“, i když se končilo třeba v sobotu v pozdních večerních hodinách a de facto večeře byla pro ně „tabu“…

Z organizačního hlediska turnaje musím konstatovat, že sportovní hala slavné Dukly Banská Bystrica by již jistě zasloužila obléci do nového „hávu“, ale s tím si vlastní organizátor, Slovenský svaz kickboxu a jeho vedení (pánové Ing. Peter Onuščák, Mgr. Marek Melko, Ing. Michaela Kovačová) společně s klubem SKP Banská Bystrica těžko jako nájemce poradí, prostě pořádáme v tom co tzv. „máme“. Proslýchá se, že v budoucích letech (možná již příští rok) se turnaj přesune do hlavního města Bratislavy, myslím dobrý tah.

Vážení a prezentace v hotelu Dixon nedaleko sportovní haly byla spíše mimořádná, protože v hale probíhala jiná sportovně-kulturní akce, tudíž se vážilo v jednom z hotelových pokojů… dobře tedy, sice prostory stísněné, možná ne příliš důstojné, ale budiž, toto myslím klaplo bez většího skřípaní zubů.

Co mne však trochu zaskočilo, byla jedna z ubytovacích kapacit, organizátory doporučovaný hotel Sad, tedy k hotelu to mělo na míle daleko… úroveň spíše vybydlené ubytovny by byl ten správný název, špína a vlastní vybavení pamatující lepší časy… Když se k tomu připojí další cizí podnapilí spolubydlící ve vedlejších pokojích, vařící bezelstně na propan butanovém ohřívači (!!), pak chápu rozladěnou Moniku Soukalovou, Zdenka Sokola a další, kteří bez diskuze zaveleli k odchodu do jiného zařízení… Tedy po deváté hodině večerní ubytovat cca 40 osob není žádná legrace. Ale povedlo se, část jela do Zvolena, část byla v hotelu Dixon. Prožíval jsem horké chvilky… již jsem plánoval, jak se poskládáme v hotelu Lux, který byl na opak skvělý, ale „plný až po střechu“. Tady by to napravily asi ručníky na zemi pro realizační tým, závodníkům bychom postoupili postele. V minulosti jsem tak spal několikrát, ale krajní řešení nenastalo. To co si vlastník rádoby hotelu Sad dovolil dát na webové stránky za obrázky, co za pokoj nám bylo předvedeno, a jaká byla naopak realita, je do nebe volající. Zašlé zařízení a rozvrzaná postel mne nevadí, ale nepořádek a špína ano. Nikdo nemůže argumentovat, že co bychom za 10 EUR chtěli... no právě tu čistotu, klidně si povlékneme i sami. No uvidíme, bude se řešit vrácení zálohy a domluva s vlastníkem čarotvorného „ubytka“.

Turnaj v sobotu začal kategoriemi kadetů a juniorů, částečně dospělých. Co mi přišlo zvláštní, že se vlastní soutěž rozběhla kolem poledne, a ihned bylo jasné, že organizátor nemůže takový nápor kategorií a disciplín zvládnout, tudíž jsme končili kolem 22:00 (!!), přičemž právě v tuto pozdně večerní hodinu startovali i mladší ročníky… to je tedy podle mne špatně. Chápu, vyjít vstříc slovenským klubům, které i z finančního důvodu nemohou s týmem přijet a přespat v pátek (asi znali úroveň hotelu Sad), ale tito musí chtě nechtě dorazit třeba na sedmou hodinu ranní, vážení max. do osmi a následně začátek alespoň v deset dopoledne. Pak není problém skončit mezi sedmou osmou… nestalo se.

To byla tak podle mne jedna velká vada na kráse, naopak bych velmi ocenil úroveň všech rozhodčích (každý možná jiný názor, všichni chceme vyhrát) WAKO, kteří patří ke špičce, a společně s top arbitry jako jsou Michaela Kovacová, naši Honza Frána, Jirka Biel či Jarda Netrval, se zhostili své práce na úrovni. Jelo tuším šest zápasišť (tatami) v sobotu a v neděli tři a dva boxerské ringy pro K1 a Fullcontact.

Neděle byla již méně časově exponovaná, zápasů v ringových disciplínách bylo již méně, dospělí v „polo kontaktech“ to absolvovali rovněž dle plánu a mohli jsme skončit po 17:00.

Sportovní úroveň byla myslím výborná, jako v polo kontaktních disciplínách tak v ringových. Koneckonců účast Poláků, Maďarů, Ukrajinců, domácích Slováků a jistě i našich zaručovala kvalitu soubojů, což se jasně ukázalo. Všichni naši měli zápasy, někde se sice kategorie musely sloučit, ale to se nedá nic dělat, to potkává každého organizátora.

Z „moře“ kategorii a disciplín jsme „vylovili“ více jak sto medailí, z toho třicet pět zlatých.

Osobně jsem si nevšiml nějakého výrazně slabšího výkonu v podání našich závodníků. Někdo vyhrál, někdo ne, o tom je sport. V hale jsem trávil celý čas, většinu soubojů viděl a měl z toho fajn pocit. Nikdo nepřijel tzv. „na výlet“, kdo zápasil, nechal tam vše, to cením víc než kolikrát vlastní medaili. Sportovec ví sám, co do toho vložil, jestli ještě mohl více či ne. Nezaznamenal jsem žádné nesportovní chování či jiné excesy, sportovní zápolení je často i o emocích, to jsme také jak trenéři tak vlastní závodníci „ustáli“.

Na každém českém účastníkovi byla vidět kontinuální příprava a zapálení pro věc, někde trochu „pokulhávala“ technika a někde třeba fyzická kondice. Ale podle hesla „nikdo není dokonalý“ to v globálu bylo top.

Rád bych trochu více vyzdvihl výkony např. Dana Navary, Jirky Maška, Franty Kohouta, Jakuba Ibla, Sandry Maškové, skvělý byl Marek Procházka, Terezka Martínková, Aleš Martínek, Barča Marešová, veterán Standa Godla, Luboš Vanka, Vojta Modra, Nikča Hammerová, Adam Pánek, z „mlaďochů“ Jakuba Vetešníka, sourozence Sokolových či „motorovou myš“ Lukáše Hudlera a dalších.

Na závěr osobní spokojenost i s tím, že se nikomu zdravotně nic dramatického nestalo, a že jsme dojeli do Prahy v pořádku.

Díky všem ještě jednou, zdar a sílu a dle hesla „jedeme dááááál“ se na vás vždy těší
JUDr. Michal Frabša
Vedoucí výjezdu ČSFu na Slovak Open 2016