Akce zařazená do kalendáře mezinárodní organizace WAKOSoutěž reprezentačního týmu ČRME WAKO Junioři
HLAVNÍ STRANAORGANIZAČNÍ TÝMREPREZENTAČNÍ TÝMFOTOGALERIEVÝSLEDKYREPORTÁŽE
Martin VIKTORIN
Martin VIKTORIN
6. září 2015
V sobotu 22. 8. vyrazila skupinka Čechů bojovat na evropský šampionát, organizovaný asociací WAKO, do krásného španělského města San Sebastian, který leží přímo na pobřeží Atlantického oceánu. Celý výjezd probíhal pod dohledem státních trenérů Martina Zavorala a Aloise Škeříka a jejich asistentů – mě (Martina Viktorina st.) a Milana Duška. V zastoupení naší reprezentace nechyběla ani účast rozhodčích, kterých se bravurně zhostili Jan Frána, Michaela Kováčová a Jarda Netrval. O fotodokumentaci se nám profesionálně postaral Jirka Mulač, za což mu velice děkujeme.

Tentýž den nás po příletu čekalo ubytování v hezkém hotelu. Bohužel jsme nebyli příliš spokojeni se stravou, která byla sice formou bufetu, nicméně jsme si mohli jít vybrat pouze jednou a dost a to ještě ne z příliš vydatného výběru, nicméně v druhé polovině týdne hoteliéři vycítili nespokojenost nejen z naší strany, ale i ze stran soutěžících z ostatních zemí a alespoň večeře se nám rapidně zlepšily! Jako velkou kompenzaci jsme brali ubytování v hezkých, dalo by se říct nových pokojích s vlastním sociálním zařízením.

Samotný turnaj probíhal v krásné velké sportovní hale, kam jsme se dopravovali jednak autobusem, který zajistil organizátor, tak i autobusem městské dopravy, kterého jsme využili jen v případě, když jsme se na hale zdrželi déle. Cesta autobusem z haly na hotel byla krátká, trvala cca 10 minut, jen někteří, co si spletli číslo autobusu, si udělali dvouhodinový výlet po San Sebastian (já to nebyl).

Dostáváme se k samotným závodníkům! Tento výjezd byl z našeho pohledu jeden z těch nejúspěšnějších a nebál bych se napsat nejúspěšnější v historii WAKO – ME za českou výpravu! Náš start nebyl pro naší výpravu příliš úspěšný, nicméně výsledky z dalších dnů už byly nad naše očekávání a přinesly nám několik rekordů a také medailové žně, konkrétně 6x zlato, 3x stříbro a jeden bronz a to pouze se 13 závodníky. Naše výprava skončila z 35 zúčastněných zemí na skvělém 10. místě a to není vše! O další změnu tabulek se postarali Martin Viktorin ml., který vůbec jako první v historii dokázal vyhrát v juniorech disciplínu lightcontakt na ME WAKO a také Matěj Peňáz, který svým skvělým výkonem dokonce dokázal v K1 obhájit titul ME WAKO!

V disciplíně point fighting se nám, co se týká medailových trofejí, moc nedařilo. Na začátku sice vysvitlo sluníčko nad Petrem Zichem, který ve své váhové a věkové kategorii vyřadil borce ze Slovinska, nicméně v dalším zápase vyfasoval kanára od Maďara a tím pro něj turnaj skončil. Další z kategorie semi byla Johanka Petříková, která neměla úplně šťastný los, musela se utkat s maďarskou obhájkyní titulu. Johanka si nevedla vůbec špatně a i s takovou šampionkou prohrála pouze o 4 body a turnaj pro ní také, ale se ctí, končil. Poslední, a bohužel také s prohrou, byla Valentina Vacková, která prohrála o pouhé 4 body se soupeřkou z Itálie.

Disciplína lightcontakt zvedla naší reprezentaci ze židle a to hned prvním zápasem, který nebyl vůbec jednoduchý! Adam Pánek se utkal s ruským borcem a vedl si hodně dobře zejména v boxu a svou proslulou zadní nohou v podobě round-house-kicku, jenomže k naší smůle se stalo něco nevídaného. Adam prohrává 2:1 a tak s Martinem Zavoralem podáváme protest s tím, že italský sudí přiznává chybu, že bodoval opačně a vítězství patří nám. Po dlouhé debatě nám hlavní rozhodčí z nepochopitelných důvodů verdikt nezměnil s vysvětlením, že nevěří svému sudímu, že pochybil v bodování po celou dobu zápasu a tak byl Adam vyřazen hned v prvním kole. Další zápasy nám prohrávají Franta Potužák s Maďarem 0:3 , Veronika Svobodová s Ruskou také 0:3 a dokonce i úřadující mistryně světa Nikola Hammerová se Slovinkou 0:3 a v tuto chvíli jsem začal vnímat sílu asociace WAKO a museli jsme se státním trenérem více motivovat a povzbuzovat naše bojovníky. Konečně! Luboš Vanka se stal průkopníkem a zlomil nad touto „smůlou“ hůl a až do finálového zápasu porážel jednoho soupeře za druhým. Zde se utkal s Němcem a vyhrává zlato a může se tak pyšnit titulem ME WAKO ve starších žácích 2015. Mezitím proběhly další zápasy. V prvním z nich Taťánu Jurčičkovou poráží Chorvatka 0:3 a v dalším zazářil Martin Viktorin ml., který porazil úřadujícího mistra světa z Německa na body 2:1, trochu nešťastný los se Martinovi stal šťastným, protože, když se posléze dozvěděl s kým měl tu čest, tak ho už nikdo nezastavil a porážel své soupeře až do úplného finále, kde se utkal s italským reprezentantem, nad kterým vyhrál a získal tak, jako první v historii naší reprezentace, titul juniorského mistra Evropy asociace WAKO! V minulosti se to povedlo pouze starším žákům, juniorkám nebo ženám.

Kick light měl podobnou bilanci, ale s jinými zlatými jmény. Franta Potužák nestačil na Izraelce a turnaj pro něj definitivně skončil. Luboš Vanka pokračoval v sérii vítězství a porazil Poláka RSC, další den na našeho borce nestačil ani reprezentant Bulharska a až finálový zápas přerušil Lubošovu neporazitelnost a prohrál těsně na body 2:1 s Italem. Luboš Vanka se tak stal v této disciplíně vicemistrem Evropy této prestižní asociace. Adam Pánek si z předešlé disciplíny mohl spravit chuť a to také udělal. Adam nenechal nikoho na pochybách, že je v reprezentaci právem, což pocítili i jeho soupeři, kterým nedal sebemenší šanci a získal tak titul mistra Evropy v této disciplíně starších žáků nad 69Kg. Další zlato do letadla nesla Veronika Svobodová, která si ve finále změřila své síly s polskou reprezentantkou. Martin Viktorin ml. postupoval stejně jako Luboš Vanka a až finálový duel s Bosnou ho dokázal zastavit. Martin tak přidal k titulu mistra i vicemistra Evropy v Kick Lightu. Nikola Hammerová, u které musím zdůraznit, že je čerstvou juniorkou, přešla z lightu jako vyměněná a v této disciplíně nenašla konkurenci a s přehledem porazila své soupeřky a získala další cenou zlatou trofej do své, už tak neskutečné sbírky titulů. Taťána Jurčičková dostala „druhou šanci“, když byla nasazena do finále s Italkou, se kterou bohužel prohrává 0:3.

Ve Fullcontactu jsme měli pouze jednoho zástupce naší reprezentace, a to Láďu Grundzu. Láďa nastoupil do prvního kola odhodlaně a s touhou po vítězství, což bylo vidět i na bodovém skóre, kde vedl nad soupeřem z Polska 3:0, ale jak už to v plnokontaktních (někdy i v polo) bývá, prošel Láďovi jeden tvrdý highkick přímo na hlavu, po kterém následoval verdikt rozhodčího KO!

V K1 už reprezentovali naši zem dva borci, Matěj Peňáz a Sebastian Bytygi. Sebastian zápasil s italským hřebcem a dokonce, dle mého názoru, měl být jeho soupeř počítán po dobře trefeném kolenu na hlavu, Ital po této inkasované ráně zjevně nezvládal rovnováhu svého těla a zároveň ukazoval, že potřebuje upravit rukavici, se kterou samozřejmě nic neměl. Počítání bodově na tomto turnaji nezasahuje do celkového skóre, ale být počítán znamená psychickou výhodu, ale to se nestalo a tak Seabastian dobojoval a prohrál s těsným výsledkem. Matěj měl těžkou úlohu a to nejen obhájce titulu, ale i jako úřadující mistr světa. Matěj jakožto obhájce byl nasazen do finále s velice zkušeným borcem z Chorvatska. Náš reprezentant si vedl velmi zkušeně, jeho lowkicky svou tvrdostí byly zároveň i podmětem pro jeho soupeře a jeho neuvěřitelně dlouhé paže zastavovali soupeřův útok dříve, než to soupeř vůbec rozjel. Matěj zaslouženě obhajuje titul a uzavírá tak zlatou sbírku naší výpravy.

Gratuluji všem medailistům!!!

Na závěr musím říct mnou již několikrát zmiňovanou větu „Vážení reprezentanti současní, minulí či budoucí a nebo vůbec všichni, kteří závodíte v čemkoli. Každá prohra je vlastně i výhrou, pokud se z ní ponaučíme a pokud se tak stane, tak je to pro Vás jen další krok k výhře.“ Za celý organizační tým děkuji všem za vzornou reprezentaci nejen ČSFU, ale i naší země! Přeji Vám mnoho úspěchů, zdraví a štěstí nejen ve sportu, ale i v osobním životě! MV st.