Akce pořádaná pod hlavičkou ČSFuNominační soutěž do reprezentačního týmu ČRSoutěž zařazená do Poháru klubůPrague Open PF, LC, KL
HLAVNÍ STRANAORGANIZAČNÍ TÝMFOTOGALERIEVÝSLEDKYREPORTÁŽE
Olga JANDOVÁ
Olga JANDOVÁ
21. července 2014
Poslední květnové sobotní ráno jste na ulicích mohli potkat lidi: spěchající do práce, šourající se domů z flámu, jedoucí do pražských Lipenců na Prague Open 2014 v kickboxu anebo úplně někoho jiného… My se rozhodli pro variantu číslo 3 a neprohloupili jsme. K vidění byla celá řada nadšených bojovníků všech pohlaví a širokého spektra věkového, disciplíny pointsfighting, lightcontact a kicklight, opět perfektně organizátorsky zvládnutá akce.

Vše začalo už pátečním vážením, postavením tatami a organizačními přípravami typu „pavouci“. Jako vždy se snažilo několik účastníků obejít předem stanovená pravidla a doslova si vynucovali vážení až v sobotu ráno před zápasy, což jim ovšem tentokrát ze zcela pochopitelných důvodů (špatné zkušenosti z předchozích akcí) neprošlo. Paradoxně ti z největší dálky s tímto problém neměli. Máme tedy zváženo, tělocvična připravena včetně občerstvení. Můžeme jít spát a čerpat energii na samotné zápasy. Před začátkem turnaje jsme oslovili Pavla Kocábka, hlavního rozhodčího, proč on se rozhodl této akce zúčastnit? „Důležitá je přidaná hodnota. Bez ní by to nikdo z nás nedělal. Pro nás je to jen a pouze koníček a děláme to z lásky k tomuto sportu.“ Jak jsme se později měli možnost přesvědčit na vlastní oči i uši, jedná se o postoj většiny zúčastněných.

Na místo jsme tedy dorazili přibližně hodinu před začátkem, kolem osmé hodiny ranní. Byl slunečný den a všichni přítomní, včetně hlavní organizátorky Jaroslavy Němečkové, vyzařovali pohodu. Bylo by dobré si uvědomit, že za tímto, jako vždy perfektně připraveným turnajem, je několik hodin přípravy i pozápasových „dodělávek“ včetně úklidu, pár konfliktů s nedisciplinovanými sportovci. A přesto obdivuhodně úsměv, ochota, klid a přehled. Zhruba půl hodiny před začátkem proběhlo povinné poučení rozhodčích a trenérů od hlavního rozhodčího P. Kocábka o zakázaných a povolených technikách, o systému trestů a bodování. Akce byla zahájena téměř na minutu přesně, lehce po deváté hodině ranní. Mikrofonu se spolu s vítající organizátorkou Jarkou Němečkovou ujal všem známý sportovec, sportovní funkcionář, pedagog a moderátor JUDr. Michal Frabša.

Tábor jsme rozbili u tatami 2. K prvnímu zápasu nedorazil jeden ze závodníků, ke druhému oba. Pak už šlo ale vše jako po másle. Zeptali jsme se kolem sedících závodníků, jak se těší, jakou volili formu přípravy, z jakého soupeře mají případně obavy? Honza Horáček (17 let, tým Martina Zavorala): „Těším se hodně, trénuji téměř denně…“ Tereza Králová (27 let, tým Martina Zavorala): „Máme domácí úkoly – kopat denně 5 minut každou nohu u zdi a 5 minut rozštěp, to vše 5x a k tomu 50 dřepů s výskokem a pak vše zapsat, abychom si nevymýšleli. Bojím se toho, jak mě seřve trenér kvůli výsledkům.“ A co adrenalin? Honza: „Ještě ne, ale tak dva zápasy před tím mým přijde.“ A pak jsme se dotazovali rodičů přítomných závodníků na své ratolesti. Pan Vetešník: „Mladší syn Jakub (11 let) má dva tituly MS, 10 titulů mistra ČR v kickboxu a letos vyhrál i mistra republiky v boxu. Nick (13 let) je 3x mistr republiky a 2x vicemistr republiky v boxu. Oba se tomu věnují 2 roky, trénuje je Petr Kučera – SK Arena Kladno a Marek Musil v boxu, jsou v reprezentaci boxu i kickboxu.“ Co vám tento sport dal a vzal? „Vzal čas, a co dal? Nick byl předtím astmatik. Co se věnuje kickboxu, tak nebere žádné léky a zhubnul. Bohužel teď ale musí se závoděním skončit, jelikož to vypadá, že má natržené úpony v kolenou. Lékař nám tedy doporučil, aby si zhruba na dva roky, po dobu růstu, odpočinul. Dnes jsou to tedy jeho poslední závody.“ Jak to nese? „Docela těžce, mrzí ho to. Na druhou stranu se může věnovat boxu dál a přece jen, zdraví je přednější. Touto cestou se omlouváme za chybu v článku „SAP liga – kickbox dětem“ z čísla duben/květen, kdy jsme uvedli omylem jako absolutního vítěze SAP ligy 2013 Petra Zicha ml., který byl absolutní vítěz v roce 2012. Absolutní vítězství v roce 2013 patří Jakubovi Vetešníkovi. Děkujeme za pochopení.

A míříme k výpravě Juventus Karviná: „Máme tady 3 zápasníky – Matýska (7 roků), jsou to jeho první závody, Míša (Michaela Capoušková, 11 let) už jede dnes šestý turnaj a Pepík (Josef Šporcl, 15 let) je mistr ČR v lightkontaktu. Trénují 3x týdně, v sobotu mají intenzivní čtyřhodinový trénink, před tímto turnajem měli ve čtvrtek jen lehčí trénink na techniku.“ Jak se vaše děti ke kickboxu dostaly? „Manžel se před lety věnoval thajskému boxu. Neteř Míša je hyperaktivní a měla dispozice k tomu, že by jí to mohlo bavit. Syn Pepík měl 13 let, ležel u televize, hrál na počítači a tloustnul, chtěl box, který u nás nebyl, takže padla volba na kickbox, a baví ho to. No a Matýsek trénuje 4 měsíce, tak uvidíme. Mám ještě dva syny, kteří se tomuto sportu věnují jen rekreačně. Nejmladšímu je 10 let, zatím se necítí na závodění, tak uvidíme do budoucna.“ Dnes zde často zmiňované téma drsných rodičů. Jak vypadá u vás reakce na prohraný zápas? „My naše děti povzbuzujeme a určitě jim za prohru nenadáváme, vždyť je to sport!“ Dalším z dotazovaných na atmosféru a celkový dojem byl pan Jan Plaček, ringový inspektor: „Organizace tradičně báječná, hala připravená, atmosféra skvělá, nemám co dodat. Počet zápasů je standardní, vzhledem k tomu, že se jedná pouze o semicontact a lightcontact. Nadchly mě výkony malých závodníků, děcka jsou skvělá, bojují statečně, hezká podívaná.“

Již jsme zde zmínili téma „přístup rodičů ke svým dětem – závodníkům“. Měli jsme možnost vidět a slyšet takové chování vůči nezletilým, které se hodí spíše ke psím zápasům do Tarantinových filmů. Dle většiny dotázaných je agresivita rodičů na závodech připisována nesplněným snům, kdy se rodič snaží svoje neúspěchy kompenzovat na dětech. A jakoby náhodou jsme se velmi vhodně nachomýtli k debatě organizátorky akce Jarušky Němečkové a výrazné sportovní osobnosti a otce Michala Frabši, kde se řešila úcta a slušnost. Jejich bouřlivé reakce sice vyvolala jiná situace, ale výsledek je stejný. Úcta a slušnost jsou formulkou s univerzální platností pro všechny situace, věkové i sociální skupiny s mezinárodním přesahem, což si mnozí stále neuvědomují. Ptáme se pana moderátora, jak on je spokojený s akcí. „Tak tohleto je báječný, je to malej příjemnej turnaj. Moc se mi líbí dětičky, že mají rády sport a pohyb a nejde o výkon. Když to takzvaně přetopej, tak je to v 15-ti přestane bavit.“ A tvůj názor na agresivní rodiče? „Nenaplněné ambice tatínků a maminek z mládí – nemocný psychopati.“ Máme tady Jarušku Němečkovou, jejíž syn Michal dnes píská. Jak se ti ona jeví coby matka sportovce? „Jarka je rodič, kterej se tomu věnuje. Když byl Michal malej, neměl u nich v Teplicích kdo technicky vést klub. Ona se toho ujala a za to má u mě, lidově řečeno, namazáno. To je ten typ rodiče, co jen nekritizuje, ale jako jedna z mála se aktivně zapojí a dělá pro tu věc i něco sám. Stejně jako trenér Miloš Martínek z Hammers Gym Běhařov, kterej k tomu přišel jak slepej k houslím. Trenéři nestíhali, k tomu přišla tragická událost, on to nechtěl nechat zrušit, tak začal trénovat sám.“ A pan Martínek právě přichází. Ptáme se, jak je s dnešní akcí zatím spokojený, jak on vidí, coby otec a trenér, agresivitu rodičů: „I prohra dává závodníkovi něco do toho jeho budoucího výkonu, i z proher si bere ponaučení. Samozřejmě jezdíme vyhrávat, jinak bychom ani nepřijeli (smích), ale pokud prohrajeme, asi neděláme něco dobře a víme, že musíme přidat. Jinak dnes zde závodí dcera (21 let), syn (18 let), dohromady tady mám 6 svěřenců.“

Ke slovu se dostali i diváci. S určitou nadsázkou jsme společně odborně pomluvili občerstvení, které by mělo být kvalitativně vzhledem k akci, na které se nacházíme, na jiné úrovni (ideálně zdravá strava). Bohužel by ho pak ale pravděpodobně nikdo nekupoval. Stejně jako organizátorům, i nám divákům se nejvíce líbili malí-velcí závodníci. Za velký talent byla označena některými dotázanými závodníky i diváky Veronika Svobodová z Macák Gym (trenér Petr Balej). Zajímavé také byly reakce závodníků na trenérské rady. Proč že jich někteří při samotném podávání výkonů nedbají? Povětšinou se prý jedná o adrenalin, který lehce zatemní mozek, a jednáte pudově – horká hlava. Po vychladnutí pak většina uzná, že měl trenér jako vždy pravdu. A na závěr jsme dali slovo mladým. Martin Hauser (15 let) z SK Leon Most: „Jsem spokojený, vyhrál jsem 4 zápasy, ale nelíbí se mi úroveň soupeřů v ČR.“ Jeho slova potvrzují i Karolína Kondrátová (14 let) a Annette Smolová (17 let) z týmu Martina Zavorala: „Zájem o tenhle sport upadá, jezdí se málo na závody.“ Jako jeden muž říkají: „U nás v republice je preferovaný fotbal, hokej, basket a další. Kdyby se jen malá část peněz z každého přesunula na kickbox, moc by to pomohlo.“ Akce pomalu končí, poháry a diplomy jsou rozdány a nezbývá, než se těšit na další, popřát závodníkům, trenérům i rodičům pevné nervy a chuť do dalšího závodění a poděkovat organizátorům za krásně prožitý sobotní den.