Akce zařazená do kalendáře mezinárodní organizace WAKONominační soutěž do reprezentačního týmu ČRSoutěž zařazená do Poháru klubůWAKO World Cup
HLAVNÍ STRANAORGANIZAČNÍ TÝMFOTOGALERIEVIDEOGALERIEVÝSLEDKYREPORTÁŽE
Jiří MULAČ
Jiří MULAČ
27. května 2013
Světový pohár WAKO proběhl v maďarském městě Segedínu (Szeged) v termínu od 16. do 19. května.
Pro český národní tým to byla poslední velká zahraniční prověrka před zářijovým Mistrovstvím Evropy juniorů v Polsku a říjnovým Mistrovstvím světa dospělých v disciplínách K-1 a Low kick v brazilském Sao Paulu (Sao Paulo).

Sportovní konkurence byla, jak se na světový pohár WAKO sluší, velmi kvalitní. Turnaje se účastnila téměř tisícovka startujících z 24 států, mezi kterými jasně dominovaly početné výpravy z Ruska, Běloruska, Ukrajiny, Polska, Slovenska, Bulharska a domácího Maďarska, ale nechyběli ani zástupci z méně známých kickboxerských zemí, jako je například Izrael nebo exotický ostrovní stát Mauritius.

České barvy národního týmu hájilo 21 závodníků pod pečlivým dohledem státních trenérů Aloise Škeříka a Martina Zavorala a  jejich asistentů Martina Berky, Zdeňka Toboly, Aleny Holé a Petra Kareše. Celý organizační tým pak doplňovali zkušení mezinárodní rozhodčí Jan Frána a Petr Balej, doprovod Petr Zich starší a v neposlední řadě i fyzioterapeut české reprezentace Michal Joshua Frána. Po organizační stránce nelze Maďarskému svazu kickboxu nic zásadního vytknout, pouze bych uvítal lepší informovanost týkající se rozlosování a časového harmonogramu. Zejména v disciplínách na tatami docházelo občas k nečekaným posunům zápasů, a proto nebylo vždy jednoduché naplánovat, za jak dlouho bude náš závodník nastupovat na svůj zápas. Nicméně jak organizátoři, tak kupodivu i samotní rozhodčí se nám v rámci svých možností snažili vždy ochotně vycházet vstříc.

Polokontaktní disciplíny

Úplně první, kdo za Českou republiku nastoupil do turnaje, byl náš nejmladší účastník Petr Zich v disciplíně PF –28 kg. Nad svým soupeřem z Bulharska dokázal zvítězit, nicméně v dalším zápase narazil na domácí jedničku a prohrál 1:3 na body. V disciplíně LC –28 kg byla situace obdobná, když nejdříve porazil maďarského závodníka a následně prohrál s pozdějším vítězem z Ukrajiny. V disciplíně KL –28 kg mu přálo o něco více štěstí při rozlosování: v prvním kole postoupil bez boje, poté v semifinále porazil maďarského závodníka a až ve finále podlehl vítězi z Bulharska. Celková bilance pro benjamínka týmu na jeho prvním velkém zahraničním turnaji tedy je 1x stříbro a 2x bronz.

Druhá nejmladší, ale již ostřílená reprezentantka Bára Jurášová nejprve zvítězila v disciplíně LC –37 kg nad domácí zástupkyní a následně ve finále podlehla polské závodnici. V disciplíně KL –37 kg měla pouze jedinou soupeřku z Rumunska, nad kterou s přehledem zvítězila, a ke stříbrné medaili přidala zasloužené zlato.

Ve starších žácích jsme měli zastoupení v dalším zkušeném reprezentantovi Lukáši Svrčkovi. V disciplíně PF –47 kg narazil pouze na domácí závodníky, přičemž v semifinále v nastavovaném zápase nakonec dokázal těsně zvítězit 6:5 na body, ale na finále mu už síly nestačily, a z turnaje si odnesl stříbrnou medaili za druhé místo.

Další ze zástupců ve věkové kategorii starších žáků byl současný leader bodovacích tabulek do reprezentačního týmu ČSFu Luboš Vanka. V disciplíně LC –47 kg se probojoval přes maďarského soupeře do semifinále, kde těsně podlehl 1:2 na body pozdějšímu vítězi, a celkově obsadil 3. místo. Ještě lépe si vedl v disciplíně KL –47 kg, když postupně převálcoval dva soupeře z Maďarska a ve finále stejným způsobem porazil slovenského závodníka. Celková bilance Luboše je tedy 1 zlatá a 1 bronzová medaile.

Neméně suverénně si vedla i zkušená reprezentantka Nikola Hammerová. Ve věkové kategorii starších žákyň v disciplíně LC –55 kg nejdříve porazila RSC soupeřku z Maďarska a následně ve finále nedala žádnou šanci polské závodnici. V disciplíně KL –55 kg obdobným způsobem porazila dvě polské závodnice a se ziskem 2 zlatých medailí se stala nejúspěšnějším českým zástupcem na tomto turnaji.

Naproti tomu, největším smolařem českého týmu byl Aleš Martínek. V disciplíně LC juniorů měl pouze jednoho soupeře z Maďarska, kterého po pár sekundách zápasu knockoutoval, a byl diskvalifikován. Nepomohly ani důrazné protesty státního trenéra Martina Zavorala, podle něhož si soupeř sám na úder naběhl; rozhodčí ani po zdlouhavém jednání svůj verdikt nezměnili. V další disciplíně KL neměl Aleš ve své váze žádného soupeře, proto nastoupil ve vyšší hmotnostní kategorii –84 kg. Zde nejdříve jednoznačně porazil polského závodníka a postoupil do finále, kde ale opět doplatil na nezkušenost rozhodčích. Zápas s ukrajinským soupeřem přerostl vinou centrálního rozhodčího v plnokontaktní souboj, a když Aleš začal krvácet z nosu a krev se nedařilo zastavit, byl zápas předčasně ukončen. Aleš si tedy z turnaje odváží dvě stříbrné medaile, nicméně k celkové spokojenosti měl určitě daleko.

Annetta Smolová sportovní zkušenosti z velkých mezinárodních akcí teprve sbírá a Světový pohár byl po Austrian Classics teprve druhým mezinárodním turnajem, jehož se účastnila. V disciplíně PF juniorky –60 kg svůj úvodní zápas bohužel prohrála se slovenskou závodnicí na body a celkově obsadila dělené třetí místo.

Zkušená reprezentantka Tereza Martínková startovala ve stejných disciplínách jako její bratr, nicméně už v kategorii dospělých, tedy žen, ve váze –60 kg. V disciplíně LC nejdříve jednoznačně porazila domácí závodnici, v semifinále však podlehla další Maďarce těsně 1:2 na body. V disciplíně KL měla v kategorii pouze dvě soupeřky a příznivým losem postoupila rovnou do finále, v němž nad polskou soupeřkou vyhrála. Tereza si celkově vybojovala 1 zlatou a 1 bronzovou medaili.

Poslední zástupkyní v polokontaktních disciplínách byla zkušená závodnice Monika Hájková, která v letošním roce zatím úspěšně realizuje svůj comeback do reprezentačního týmu. Ve své disciplíně LC ženy –65 kg měla pouze jednu soupeřku z Maďarska. Tu dokázala porazit, a zaslouženě si ze Segedína odváží zlatou medaili.

Plnokontaktní disciplíny

Turnaje světového poháru WAKO se pořádají za velmi podobných pravidel jako při mistrovství světa či Evropy, což například znamená, že v ringových disciplínách může každý startovat pouze v jedné disciplíně a hmotnostní kategorii. Dalším pravidlem je, oproti běžným turnajům, každodenní kontrola hmotnosti, prováděná ráno před snídaní u všech závodníků, kteří ten den nastupují do zápasu. Nutno podotknout, že u závodníků zvyklých shazovat do své váhy i několik kilogramů znamená toto pravidlo každodenní usilovnou ranní „rozcvičku“ v sauna obleku, nicméně platí stejně pro všechny a naši reprezentanti s tím neměli větší problémy.

První do ringu nastoupil v disciplíně K1 mužů –60 kg zkušený nestor české reprezentace René Blažejovský. V zápase proti polskému zástupci s přehledem vyhrál na body, druhý den však narazil na pozdějšího vítěze z Ruska, prohrál na body a celkově obsadil třetí místo.

Velkou bitvu se svým úvodním soupeřem svedl Pavel Majer. V disciplíně LK starších juniorů –71 kg prohrával ještě na konci druhého kola celkem jednoznačně na body, ovšem v závěrečném kole se Pavlovi podařilo běloruského závodníka poslat dvakrát do počítání a zápas ukončil výhrou K.O. Další den v boji o zlato už Pavel nic nenatahoval a polského soupeře deklasoval hned v prvním kole, kdy rozhodčí ukončil zápas verdiktem RSC pro naprostou převahu, a náš borec si zaslouženě odvezl zlatou medaili.

Druhého zástupce v disciplíně LK, tentokrát v kategorii mužů –75 kg, jsme měli ve zkušeném reprezentantovi Marku Procházkovi. Tato hmotnostní kategorie patřila v ringových disciplínách vůbec k nejobsazenějším, Marek měl na startu celkem 10 soupeřů. Bohužel hned v úvodu ho los svedl s pozdějším finalistou z Ruska, i přes výborný výkon ve velmi vyrovnaném zápase prohrál těsně na body, a turnaj pro něj skončil hned první den.

Vůbec se také nedařilo našim juniorům z klubu BFC Liberec Ondřeji Slunečkovi, Antonínu Tenkačovi, Jakubu Hnykovi a Davidu Vinšovi v disciplíně K1. Ondřej neměl ve své kategorii mladší junioři –67 kg žádného soupeře, a proto startoval ve vyšší hmotnostní kategorii –71 kg spolu s Antonínem. Ani jeden však na svého soupeře nestačil, takže se oba s turnajem záhy rozloučili. Stejně dopadl i Jakub v kategorii starší junioři –75 kg proti maďarskému soupeři. V kategorii +91 kg David nenašel žádného soupeře, a startovat ve stejné váze v kategorii mužů, kde by v prvním kole nastoupil proti zkušenému ruskému soupeři, mu jeho trenér Martin Berka, dle mého názoru zcela správně, nedovolil.

Výrazně lépe si vedl v kategorii K1 starší junioři –63,5 kg Jakub Krofta. V úvodním zápase s maďarským závodníkem vyhrál na body a postoupil do finále. Do tohoto zápasu proti polskému soupeři však z důvodu zranění už nemohl nastoupit, celkově tak obsadil druhé místo.

Nejúspěšnějším z juniorů v disciplíně K1 v českém národním týmu se nakonec stal Matěj Peňáz, který ve váze +81 kg svého jediného srbského soupeře porazil v prvním kole K.O. a domů si odvezl zlatou medaili.

Mezi největší favority českého národního týmu v očekávání zlaté medaile patřila bezesporu Alena Holá. V její disciplíně K1 ženy –56 kg se sešlo celkem 7 závodnic, ale jako nasazená jednička postoupila rovnou do semifinále. Aleně v úvodním zápase proti ruské soupeřce chvíli trvalo, než se dokázala dostat do svého obvyklého tempa, protože 3x 2 minuty jsou pro ni sprintem, na který už v profesionálních zápasech není až tak zvyklá. Na konci druhého kola dokonce u bodových rozhodčích pořád těsně prohrávala 1:2, ale zvýšenou aktivitou a důrazem v posledním kole nakonec zvrátila vítězství na svoji stranu a postoupila do finále. V něm se utkala s další ruskou závodnicí a v bouřlivé atmosféře, kdy Alenu kromě ruského týmu povzbuzovala skoro celá sportovní hala, zaslouženě vyhrála, a z Maďarska si odváží zlatou medaili.

Dalším favoritem českého národního týmu byl Petr Kareš v disciplíně K1 muži –91 kg. Petrovi však jeho úvodní ruský soupeř evidentně nesedl, a přes veškerou snahu na něj nedokázal najít žádnou zbraň. Prohrál na body a s turnajem se rozloučil. Zápas bohužel poznamenal i nekvalitní výkon ringového rozhodčího, který u ruského závodníka nechával bez povšimnutí nesportovní údery po stopu nebo na týl hlavy, za což ho reprezentační trenér Alois Škeřík z rohu ringu několikrát hlasitě „nepochválil“.

V disciplíně FC jsme měli pouze jediného zástupce, lépe řečeno zástupkyni: Sandru Maškovou v kategorii ženy –60 kg. Disciplína FC je obecně dlouhodobě na ústupu, což je dle mého názoru škoda, nicméně takový je světový trend. Na Sandru tak čekala pouze jediná soupeřka z Maďarska. Sandra z toho neměla příliš velkou radost, ale její návrh na přeregistraci do jiné, více obsazené disciplíny LK nebo K1, jí reprezentační trenér Alois Škeřík zamítl. Svoji soupeřku pak v zápase jednoznačně převálcovala na body a vyhrála zlatou medaili.

Závěrem bych rád poděkoval celému národnímu týmu za příkladnou reprezentaci Českého svazu fullcontactu na mezinárodní scéně. Atmosféra byla po celou dobu výborná, celý tým držel pohromadě, a co je především důležité, vrátili jsme se všichni živí, zdraví a jako kamarádi.

Ještě jednou gratuluji všem medailistům a věřím, že nasbírané zkušenosti a dosažené výsledky jsou nadějným příslibem pro úspěšné účinkování české reprezentace na nadcházejícím mistrovství Evropy či světa.

Jiří Mulač