Akce zařazená do kalendáře mezinárodní organizace WAKONominační soutěž do reprezentačního týmu ČRGolden Glove
HLAVNÍ STRANAFOTOGALERIEVÝSLEDKYREPORTÁŽE
Jaroslava NĚMEČKOVÁ
Jaroslava NĚMEČKOVÁ
10. února 2011
V pátek 28.1. 2011 byl naplánovaný odjezd do Itálie na Golden Glove do malého horského městečka Mareno di Piave. Naší výpravu tvořili závodníci ze 3 týmů, a to Grazl Gym Praha, Martin Zavoral Team Fighter’s a Tiger team Praha. Sešli jsme se na tradičním místě u mekáče na Smíchově v pozdních večerních hodinách. Naskládali jsme se do dvou aut... v jednom jsem seděla já, náš zdravotník Jiří a dětičky…. Štěpík, Lukáš a Adam. Ve druhém nás bylo trochu více… Kšandík, Šebík, Sandra, Barbí, Forest, Monča, Zavi a novopečený rozhodčí Michal. Cesta byla dlouhá, ale přežili jsme. Okolo deváté hodiny ranní jsme dorazili do hotelu. Díky našemu úžasnému realizačnímu týmu jsme mohli zapadnout do postelí už takhle brzo ráno a nabrat síly na odpolední zápasy v lightu, které začínaly kolem 3 hodiny. Vyspali jsme se a v půl druhé už jsme museli být v hale na vážení. Když jsme si vystáli menší frontu a všichni si stoupli na váhu- teda skoro všichni… (diky Járo :-) ) začal konečně maraton zápasů.

Do lightu nastoupila Bárbí, která po delší době nastoupila v lightu, zazářila a vyhrála celou svou váhovou kategorii. Forest nastoupil do zápasu se zkušenějším borcem a prohrál. Sandra ve své dominantnější disciplíně light nastoupila v prvním kole proti domácí závodnici, a ačkoli byl zápas vyrovnaný, domácí půda sehrála svou roli a Sandra prohrála těsně 2:1. To jí však neodradilo od dalších bojů a s neustálým úsměvem na tváři se pustila do své premiéry v kick lightu a skončila třetí. Monča se v lightu po dvou vítězných zápasech postavila proti budoucí vítězce, kdy byla nezbytně nutná přítomnost našeho zdravotníka Jirky, který během zápasu několikrát Monče zastavoval krvácení z nosu. Po tomto prohraném zápase se podařilo Jirkovi dát Moniku dohromady k dalším bojům tentokrát v kick lightu, kde si vybouchala třetí místo. Kšandík poprvé v zahraničí doplatil na nezkušenost z takto velkých turnajů, kde se zápasí až do poslední vteřiny a svůj zápas prohrál těsně poměrem 2:1. Potom co skončili zápasy v jednotlivcích, se začali bouchat doubletýmy. Naše výprava poskládala 2 týmy, jeden semi (Zavoral, Šeba) a druhý v lightu (Zavoral, Kšanda). V lightu se zadařilo víc a kluci skončili na třetím místě.

Potom co si Zavi s Kšandou a Lukášem podali mýdla ve sprše, jsme odjeli všichni zcela vyčerpáni včetně realizačního teamu, který kolem nás celý den běhal, večer zpátky na hotel. Navečeřeli jsme se a šli spát. Až na vedení, které dobíjelo energii (popíjelo) u mě na pokoji po tmě, neboť se jim podařilo vyhodit pojistky na celém patře, když chtěli malému Lukášovi udělat polévku.

Druhý den turnaje se závodilo pouze v kategorii semi kontakt, ve kterém hájili barvy našeho týmu Barbi, Torpédo, Sunny a Corny. Barbi již po druhé naznačila svým soupeřkám, aby si příště vybrali jinou váhovou kategorii, neboť této disciplíně s přehledem kraluje. Torpédo – Lukáš Šeba neměl tentokrát štěstí a v konkurenci padesáti lidí se bohužel neumístil. Proti Sunnymu (Adam) nastoupil Ikaros, který byl zkušenější a bohužel Adam víc mluvil, než bouchal, takže prohrál. Malý Lukáš ve váhové kategorii -37 a -42 kg vybouchal dvě krásná třetí místa.

Po společném focení jsme vyrazili směr Praha. Cestou jsme se stavili ještě na hambáče do mekáče. Potom jsme natankovali a rozkaz od paní vedoucí zněl jasně: Natankujte až v ČR, jsme bez éček. Snažili jsme se ze všech sil úkol splnit. Stačilo málo, zakempili jsme to s naší károu necelých 10 km před hranicemi. Největší tma, největší zima, široko daleko jen les a cesta. Štěstí, že máme naší milou paní vedoucí, která byla té lásky a ochoty dojet nám alespoň pro litr béééňa. Zbytek cesty proběhl bez komplikací a šťastně jsme dorazili domů.

Velké díky patří našemu trenérovi Zavíkovi. Já speciálně děkuji Jirkovi za péči o můj nos.