Soutěž reprezentačního týmu ČRMS ISKA 2010
HLAVNÍ STRANAORGANIZAČNÍ TÝMVÝSLEDKYREPORTÁŽE
Jan PLAČEK
Jan PLAČEK
29. listopadu 2010
Scházíme se tradičně v Praze naproti hl. nádraží v 10 hodin a hned máme první problém.Vlak, kterým jede Jitka Holubová z Pardubic má zpoždění kvůli nehodě a nikdo neví, jak dlouho se zdrží. Nakonec to není nijak hrozné a po 11té hodině vyjíždíme. Jeden mikrobus řídí Honza Plaček, druhý Lojza Škeřík. Se třetím mikrobusem, který řídí Petr Václavík a který cestou v Plzni ještě přibírá Jirku Štádlera se setkáváme před Rozvadovem. Naposled tankujeme za koruny, většina výpravy doplňuje kalorie u Mc Donalda a jedeme. Čeká nás cesta dlouhá 2300km přes Německo, Švýcarsko, Francii a půl Španělska. Snažíme se jet svižně, ale na pokuty za rychlost v cizině si dáváme pozor.

V Německu nás zastihne večer, přes noc projíždíme Švýcarsko a pokračujeme napříč Francií. Kolem 2 hod ráno hlásí Petr Václavík problém s olejem jeho auta. Několik set kilometrů jedeme rychlostí kolem 100 – 110 km/hod a pak, když se situace nezhoršuje, zase přidáváme na maximum. Ráno už jsme ve Španělsku a únava začíná být hodně znát. Přesto, že se řidiči na zastávkách několikrát střídají, jsme už všichni v toužebném očekávání cíle cesty. Dopoledne je krásně, svítí slunce, odkládáme bundy a konečně zahlédneme moře. Pak už jen 200 km a jsme v Alicante. I přes pomoc navigace trochu bloudíme a hledáme, ale nakonec nalézáme halu konání mistrovství.

Problém ale je, že zde nikdo není, ani žádná zpráva a to je jen začátek z dlouhé řady renonců španělských pořadatelů. Naštěstí se nám ozývají bratři Kazdové, kteří přiletěli letadlem a už se zde zorientovali a správně nás navedou na místo registrace. Zde se setkáváme s nehorázným zmatkem a naprostou absencí organizace. Naštěstí jsou tu Fritz Exenberger – president ISKA Europe a Josef Temmel – hlavní rozhodčí ISKA Europe, kteří se snaží pomáhat s registrací. Ti se nás ujmou a tak registrace, vážení i lékařská prohlídka probíhají hladce. S ulehčením odjíždíme na hotel, opět ho chvíli hledáme a jsme tam. Hotel nás všechny příjemně překvapil, přes svou jen tříhvězdovou kalsifikaci je moderní, čistý a na pokojích jsou televize i ledničky. Večer chvíli posedíme na terase před hotelem, ale většina výpravy a hlavně pak zdeptaní řidiči jdou brzo spát.

Středa 3.11. je prvním dnem mistrovství světa a tak po snídani sedáme do mikrobusů a jedeme do haly. Další problém: Pořadatelé nás kategoricky odmítají vpustit do haly, protože nemáme registrační visačky. Honza Plaček teprve po hodině dohání Juana Pinillu, presidenta ISKA Španělsko a ředitele soutěže, odtáhne ho ke vchodu a naší čekající výpravě. Dostáváme kartičky, sice bez šnůrek na krk, ale už aspoň můžeme dovnitř. Naše výprava obsadí část tribuny a začíná čekání. Že soutěž bude mít své organizační mouchy jsme v téhle chvíli už tušili, ale nutno říct, že skutečnost vysoce předčila i naše skeptická očekávání. První zápasy se rozběhly až po třetí odpoledne a v seznamech bylo tolik chyb, že zápasy byly po několika hodinách přerušeny s tím, že zítra už budou v pořádku.

Nebyly! Sice už byla situace ve čtvrtek 4.11. mnohem lepší, ale to jen díky tomu, že hlavní rozhodčí MS Abdul El Rayess z Libanonu strávil celou noc jejich úpravami. Postupové pavouky sice existují, ale na jednotlivá zápasiště se dostávají až těsně před startem příslušné kategorie a jejich vylepené kopie vždy okamžitě někdo ukradne. Trenéři Lojza s Petrem už jsou na pokraji rezignace při zoufalém shánění informací o pořadí zápasů. Není výjimkou, že se naši sportovci i třikrát rozcvičovali před zápasem, který byl opět odložen. Ještě několik změn v seznamech, přesuny do správných kategorií nebo vah se nám podařilo zařídit, ale to jen díky našim letitým konexím s ringovými inspektory jednotlivých zápasišť. Rozhodčí jsou v převážné většině zkušení a kvalitní, ale je jich zoufale málo. Pavel Kocábek, který byl první dva dny ringový inspektor na tatami semicontactu, měl k dispozici sebe a dva rozhodčí. Takže rozhodování bez přestávky! Ve stejné situaci byl i Honza Plaček, ringový inspektor na lightu – vůbec nikdo na střídání. Pomohli nám koučové a členové doprovodu týmů, například na lightu dělal časoměřiče a zapisovatele Amir Kavech, trenér z Iránu. Milý a skromný chlapík, mluvící slušnou němčinou a jeho žena dělala bodovou rozhodčí u jednoho z ringů. Oba prostě dělali práci za nepřítomné španělské pořadatele a rozhodčí, aniž by si nadávali nebo si stěžovali.

Na sklonku tohoto dne už jsme věřili, že naše výprava neodjede s prázdnou. Věděli jsme, že máme několik třetích míst a další želízka v ohni na páteční finálové zápasy. Některé kategorie byly děsivě obsazené – viděli jsme několik pavouků, kde se musely dělat předzápasy aby se počet startujících zredukoval na 16! Státy poslaly nejlepší závodníky a velmi početné týmy z Rakouska, Anglie, Portugalska, Turecka, Itálie i samozřejmě obrovská reprezentace Španělska. Na druhé straně byly výpravy početně malé, ale borci o to kvalitnější. Překvapila nás i relativně vysoká úroveň arabských států jako Irán, Jemen nebo Jordánsko. Amerika však byla zastoupena slabě – jen pár závodníků z Kanady a pár USA. Někteří naši závodníci měli smůlu a vypadli v eliminacích, většinou však s pozdějšími finalisty MS. Více než polovina našich borců byla však přihlášena do dvou kategorií – například Semi a Light nebo Light a Kick, ale někteří i ve dvou fulkontaktních disciplínách! Riskovali jsme tím, souběh a dvojnásobný počet těžkých zápasů, naštěstí se to většinou podařilo zvládnout a šance na dobré výsledky tak naše reprezentace maximalizovala.

A je tu pátek poslední den. Tedy poslední hlavně kvůli nám. Původně měly být i v sobotu finálové boje, ale my jsme na příslušná místa už od úterka tlačili, že finálové zápasy v sobotu pro nás nepadají v úvahu, protože už musíme jet domů. A opět zafungovaly staré vazby na funkcionáře ISKA, takže dohodnuto a slíbeno – v pátek večer bude hotovo všechno!Bylo, ale za cenu nepřetržitého, vysilujícího celodenního zápřahu. Tentokrát ale už bylo naše úsilí odměňováno velmi kvalitními finálovými zápasy a hlavně zaslouženými vítězstvími členů České reprezentace. Na hotel se vracíme až po desáté večer, ale v euforii z úspěchů a konce náročného turnaje. Zasedneme k hotelovému baru a konečně se uvolňujeme. Přidávají se k nám Rakušané i pár Angličanů. Skupina našich nás nechává na hotelové terase, kam jsme se přesunuli a odchází se bavit na diskotéku. Prostě závěrečná pohoda.

V sobotu vstáváme v klidu, snídaně v 9 a v 10 opouštíme hotel. Jak ale říká přísloví „Nechval dne před večerem“ měli jsme si říkat „Nechval výjezd před návratem“. Přijíždíme mikrobusy ke kasinu na nábřeží, kde má od 11 hod probíhat předávací ceremonie. Už tady máme se Španěly své zkušenosti, takže hodina čekání nás ani nepřekvapí, ani nerozhodí. Ve 12.30 přichází promotér Juan Pinilla a odvádí stranou všechny vedoucí národních týmů. Tušíme, že je další problém. Medaile ani diplomy nejsou! Juan navrhuje odsunout předávání na večer po slavnostní gala, ale setkává se s hlučným nesouhlasem všech přítomných. Přítomen je také světový ISKA President Cory Schafer, který po čtvrthodině vzrušených dohadů ukončuje diskuzi a vyhrožuje celé organizaci ISKA Spain i vyloučením z federace, jestliže nedostojí svým závazkům. Ještě několik telefonátů a je tu nový termín – ve 14 hodin. Honza Plaček konzultuje situaci s naší výpravou a přes to, že novému termínu stále nevěříme, rozhodujeme se počkat i za cenu dalšího zdržení našeho odjezdu. Je krásné počasí a tak většina našich odchází na blízkou pláž nebo do města.

Po druhé hodině se pomalu scházíme a medaile samozřejmě stále nejsou Honza domlouvá s pořadateli, že jakmile dorazí převezmeme je všechny najednou a vyrazíme. Pavel Kocábek nemá telefon a neví jak o něj přišel. Na pláži chvíli spal…? Někdo nám vykradl auto! Tak tohle je podstatně horší! Do jednoho z mikrobusů se někdo vloupal a škoda je značná – peníze, doklady, 2 notebooky i tašky. Voláme za pomoci pořadatele policii. Přijíždějí dva týpkové mluvící jen španělsky. Naštěstí je s námi Jitka Holubová a tak policisté tváří v tvář krásné a plynule španělsky hovořící dívce projeví znatelně víc ochoty, ale co je to platné.
Projdeme koše a křoví v okolí, jestli tam zloději neodhodili alespoň doklady – nic. Máme jet zaprotokolovat událost na služebnu, ale k čemu to bude. Auto ani nevykazuje známky násilného otevření. Postižení se rozhodují nechat to být a jet vyřešit ztrátu dokladů domů. Samozřejmě slavnostní atmosféra a dobrá nálada jsou pryč a všichni už chtějí jen co nejdříve odjet. Mezitím dorazil posel s diplomy a po chvíli i další s medailemi. Honza Plaček vyrve pořadatelům náš podíl a konečně vyrážíme – je skoro 5 hodin odpoledne!

Nemá ani cenu popisovat cestu zpátky, byla stejně hrozná a únavná jako cesta tam.Za zmínku ale stojí husarský kousek jednoho člena naší výpravy, postiženého ukradením svého jediného dokladu. Na hranicích Švýcarska a Německa nás zastavili aktivní celníci a začali s kontrolou prvního mikrobusu. Druhé dva vozy nechali odstavit kousek dál a my si s hrůzou říkáme, co budeme dělat až zjistí, že sebou máme člověka bez dokladů. Pak vidíme, jak se otvírají jeho dveře, vystupuje jeho posádka, jakoby nenuceně se protahuje. Celníci jim nevěnují nijak zvláštní pozornost a tak náš „utečenec“ volným krokem odchází a mizí v Německu. Později ho vyzvedáváme, čekal jen pár desítek metrů za hranicí!

Je neděle večer kolem 6té hodiny a zastavujeme na pumpě za Rozvadovem. Naposledy se scházíme, Honza Plaček jménem ČSFu děkuje všem účastníkům reprezentačního výjezdu za vytrvalost, skvělé výkony i dosažené výsledky na této náročné výpravě. Uvědomíme si znovu obrovský úspěch, který vezeme domů: 7 bronzových,9 stříbrných a 8 zlatých medailí! To je mnohem víc, než jsme se před týdnem odvažovali doufat. Zatleskáme si, rozloučíme se a už samostatně jedeme domů.

Medailisté MS ISKA 2010:

Semicontakt -45kg Barbora Zetková stříbrná
Semicontakt -91kg Tomáš Noheyl bronzová

Lightcontact -86kg Petr Pastyřík zlatá
Lightcontact +75 kg (veterán) Ladislav Hudler zlatá
Lightcontact -81 kg Petr Kazda zlatá
Lightcontact +75 kg (veterán) Pavel Ploch stříbrná
Lightcontact -91 kg Jan Kazda stříbrná
Lightcontact -51 kg Petr Záděra stříbrná
Lightcontact -63,5 kg Milan Dubovický stříbrná
Lightcontact -67 kg Lad. Hudler jun.bronzová
Lightcontact +75 kg (veterán) Milan Dušek bronzová

Fullcontact -91 kg Georgij Fibich stříbrná

Lowkick -63,5 kg Jirka Štádler zlatá
Lowkick -81 kg Jiří Kopečný zlatá
Lowkick -91 kg Georgij Fibich zlatá
Lowkick -91 kg Petr Kareš stříbrná
Lowkick -75 kg Petr Gmbita bronzová
Lowkick -86 kg Ondřej Srubek bronzová

Oriental -71 kg Jan Fendrych zlatá
Oriental -81 kg Jan Vlasák zlatá
Oriental -63,5 kg Jirka Štádler stříbrná
Oriental -91 kg Petr Kareš stříbrná
Oriental -57 kg Jitka Holubová bronzová
Oriental -81 kg Ivo Zedníček bronzová


Reportáž z výjezdu MS ISKA 2010 napsal Jan Plaček, vedoucí výpravy, 9.11. 2010.