Soutěž reprezentačního týmu ČRME wushu
HLAVNÍ STRANAORGANIZAČNÍ TÝMREPORTÁŽE
Richard GONZOR
Richard GONZOR
23. března 2010
Začátkem března proběhlo Mistrovství Evropy ve wushu v turecké Antalyi.

Naše barvy hájila Eva Líšková v disciplíně sanda a Tomáš Veselý a Lukáš Boček v taolu. Výpravu jsem doplňoval já, coby kouč a vedoucí výpravy.



S velkou radostí můžu oznámit, že Eva získala titul mistryně Evropy!! Přitom její los nebyl vůbec lehký. Hned v prvním zápase narazila na domácí soupeřku. Kdo jste kdy viděl turecké fanoušky v akci tak víte, že jejich povzbuzování a skandování je opravdu bouřlivé, takže bojovat v takovéto atmosféře není jednoduché. Průběh zápasu tomu také odpovídal. První kolo Eva prospala, takže po vyrovnaném průběhu se rozhodčí přiklonili na stranu turecké závodnice. Po „domluvě“ z mé strany v přestávce mezi koly, se na platformu vrátila Eva v novém vydání. Rozjela si svojí hru, zařadila svoje „tríčky“, kroutila přední rukou jako kladivem, postavila se do hlubokého postoje zápasníka z čehož startovala do tvrdých boxerských kombinací – to vše soupeřku značně zaskočilo, takže inkasovala a nebyla schopna odpovědi. Druhé kolo jsme vyhráli. V té chvíli byla již hala na naší straně. Ostatní výpravy, zejména Poláci, nás velmi hlasitě podporovaly. Z důvodu rovnosti kol, bylo přidáno ještě třetí, rozhodující kolo. To již proběhlo v nastoupeném rytmu v Evině režii. Po této události, která zaskočila zejména domácí, protože jejich závodnice patřila k aspirantkám na celkové vítězství, se Eva stala „slavnou“. Chodili jí gratulovat členové ostatních výprav, protože porazit domácí, to se počítá. Dokonce i trenérka poražené závodnice Evu pochválila, že je „very good fighter“ a prorokovala jí vítězství v celém turnaji. Začínali jsem tušit, že by to mohlo vyjít. Vše bylo báječné až na to, že si Eva rozkopla během zápasu nárt, který jí natekl a bolel jak čert. Naštěstí další zápas probíhal až za den a půl, takže noha byla jakžtakž ok.



Druhý zápas s polskou závodnicí probíhal celkem v pohodě v Evin prospěch. Polka měla z Evy respekt, který se snažila zakrýt zbrklostí. Díky tomu při pokusu o low kick kopla Evu bolestivě mezi nohy. Polka byla napomínána, ale ani situace v našem rohu nebyla příliš růžová. Zásah byl opravdu bolestivý. Naštěstí přišla pauza mezi koly, ve které jsme měli trochu času přestát největší bolest. V dalším kole se situace ovšem opakovala ještě dvakrát! To už bylo příliš na hlavního rozhodčího, který polskou závodnici diskvalifikoval. Takže Eva postoupila do finále. Diskvalifikace byla dle mého názoru záchranou pro Polku, protože Eva byla tak rozpálená, že by svojí soupeřku určitě vymazala z platformy. Kdo Evu znáte tak víte, že nepřeháním.



Třetí, finálový zápas s ruskou závodnicí byl ze všech zápasů asi nejhladší. Ruska byla mladá, vypadala spíš jako klučík než děvče (za to mohl zejména její sestřih) a mimo tvrdého předního háku se k ničemu moc nedostala. Zápas probíhal převážně v postoji a Eva svou soupeřku převýšila zejména výbornými boxerskými kombinacemi. Po jasné výhře se Eva stala mistryní Evropy.



Po týdenním maratónu zápasů a napětí jsme si mohli vychutnat zasloužený den volna v příjemném přímořském letovisku, kde turistická sezona ještě nezačala a počasí bylo velice příjemně jarní.



Tomáš Veselý (kategorie dospělých) a Lukáš Boček (junioři do 12 let) rovněž odcvičili své sestavy v průběhu týdne. Předvedli to co momentálně umí jak nejlépe mohli, ale na medailové umístění to nestačilo. Evropské taolu na čele s Ruskem, Ukrajinou a Itálií je prostě daleko před námi.



Na závěr chci Evě, Tomášovi i Lukášovi poděkovat, jak za předvedené výkony, tak i za příkladnou reprezentaci naší republiky v hale i mimo ní a za pohodu a vzájemnou podporu během celého výjezdu.



Díky

Richard Gonzor