Akce zařazená do kalendáře mezinárodní organizace WAKOSoutěž reprezentačního týmu ČRME WAKO 2008
HLAVNÍ STRANAORGANIZAČNÍ TÝMFOTOGALERIEREPORTÁŽE
JUDr. Michal FRABŠA
JUDr. Michal FRABŠA
28. října 2008
MISTROVSTVÍ EVROPY WAKO V KICKBOXU se konalo v termínu 20.-26.10.2008 v bulharském přístavním městě Varna a zúčastnilo se ho 435 sportovců z 35 států ve stylech semicontact, fullcontact, formy a aerokickboxing kategorie senioři. Samozřejmostí byla i účast reprezentace ČR, která startovala ve všech disciplínách přičemž nad pravidly bděla vedle řady dalších i dvojice našich rozhodčích Jan Frána a Jan Matoušek, kteří po letošní úspěšné účasti na zkouškách a turnaji v Italii, získali právě ve Varně mezinárodní licence WAKO. Trenéry týmu byli Petr Kotík a Alois Škeřík, kteří doprovázeli naše závodníky do ringu a na zápasiště a byli jim vždy velmi nápomocni před zápasy a hlavně v průběhu nich při přestávkách.

Konkurence byla veliká, za každý stát může dle mezinárodních pravidel startovat jen jeden účastník na váhovou kategorii a disciplínu, což samo o sobě hovoří o kvalitě sportovců, když vlastně každý je mistrem své země v té či oné disciplíně. Sportovní úroveň tudíž vysoká, některé váhové kategorie byly obsazeny i dvaceti (!!) závodníky a „sáhnout“ si na medaili znamenalo vyhrát min. ve dvou zápasech. Pokud si představíme, že všechny duely včetně semicontactu jsou tříkolové po dvou minutách, je to skutečně top sportovní výkon. Opět je dle pravidel zajištěno, že v žádné disciplíně nemůže mít sportovec v jeden soutěžní den více než dva zápasy.

V kategorii fullcontact jsme měli velmi tvrdý los, kdy naši borci Jan Šibrava (+91 kg), Jan Homolka (-81 kg), Jan Fendrich (-75 kg), Ondřej Moravec (-63,5 kg) narazili v prvním kole na pozdější medailisty či mistry Evropy, borce z Ruska či v případě Ondry Moravce z Turecka. Právě Ondra Moravec byl velmi blízko postupu z eliminace, když jen těsně prohrál s pozdějším finalistou z již zmíněného Turecka. Ostatní borci bohužel prohráli a do dalších kol se neprobojovali. Ale nevadí, je to sport, příště se určitě zadaří více, chtělo by to někdy trochu štěstí při nalosování. Ze druhé strany pavouka by to bylo asi snažší…. ale kdyby ve sportu neplatí, prohráli jsme, ale našim klukům nelze ubrat bojovné srdce. Tak ve fullcontactu snad příště, příležitostí bude v roce 2009 určitě dost včetně mistrovství světa, které se koná ve Francii.

Kategorie semicontact byla obsazena rovněž velmi hojně a zkušenými borci se to jen hemžilo. Zde je špička sice velmi široká ale top závodníci podle počtu finálových duelů jsou z Maďarska, Itálie a Velké Británie, přičemž po zadu nezůstávají ani Němci, Rakušané a další včetně našich reprezentantů. ČR zastupovali vedle zkušeného a několika tituly mistra světa ověnčeného Petra Kotíka, Tomáš Karel, Tomáš Noheyl, v ženách stále se lepšící Ivana Veselková a Irena Kobosilová. Prvními koly eliminací neprošli po vyrovnaném boji Tomáš Karel a Tomáš Noheyl, i když k postupu bylo velmi blízko. Po výborném výkonu si nakonec na medaili dosáhl Petr Kotík ve váze -94 kg, který své semifinále prohrál v prodloužení o jediný bod se švýcarským reprezentantem a Irena Kobosilová ve váze -65 kg, která rovněž v semifinále prohrála tentokrát s irskou závodnicí. Petr a Irena získali bronzovou medaili a ukázali, že patří k evropské špičce.

Aerokick jsme obsadili zkušenou Ivetou Asadiovou v kategorii jednotlivců, která s týmem v loňském roce úspěšně reprezentovala na mistrovství světa v Portugalsku. Iveta podle mého názoru měla nejlepší techniky z celého startovního pole, v jejím podání to byl skutečně stínový kickbox na hudbu, ale rozhodčí bohužel nepřesvědčila. Aerokick vedle forem je z hlediska rozhodování velmi podobný aerobiku, krasobruslení apod., kde rozhodčí dají na jméno a hlavně na skutečnost, zda-li tvář sportovce znají či nikoliv. Až se mi osobně zdálo, že někteří rozhodčí jsou přímo podjatí… Iveta měla bojovat jasně o medaili ale rozhodčí ji myslím nespravedlivě odsunuli na 7. místo.

V kategorii forem jsme měli vedle Tomáše Karla v soft free style zkušeného a již ostříleného Jonáše Petříka, který byl i rozhodčími jasně předem favorizován na vítěze kategorie hard free style na hudbu. Sestava Jonáše byla velmi pěkná, s řadou skokových variací avšak dle vyjádření sedmičleného kolegia rozhodčích příliš krátká, tudíž Jonáš přišel o celý jeden bod a byl odsunut na 6. místo. I zde se ukázalo, že je potřeba sledovat více pravidla, protože oproti letům minulým došlo letos k úpravě min. času pro sestavy, který je 1. minuta. Kdyby (a opět je tu kdyby) udělal náš závodník dvě techniky navíc, tak by ho vítězství neminulo. Ale chybami se člověk učí, příště to bude lepší, teď to víme, po bitvě každý generál.

Ve všech disciplínách se ukázalo, že obecně budeme muset býti více vidět na některých mezinárodních turnajích, přičemž starty jen na evropských či světových šampionátech jsou málo. Ale i zde platí, že sport je sport a vymlouvat se jen na rozhodčí není dobrou cestou ke zlepšení. Bude ke zvážení, zda-li by neměl někdo ze závodníků chuť za určitého finančního přispění z ČSFu startovat na dvou třech soutěžích po Evropě ročně. Je to otázka rozumné diskuze, já osobně bych jí ve věci přivítal a jistě najdeme nějaký kompromis, o tom jsem přesvědčen.

Na poli sportovně-politickém musím konstatovat, že jsme jako ČSFu dostali jasně na výběr zda-li s asociací WAKO nebo s jinými federacemi (ISKA, WPKA). Nikdy v minulosti jsem ani já ani nikdo z mých kolegů obdobnou situaci nezažili, asociace WAKO nebyla nikdy takto striktní, ke změně došlo až v letošním roce po letním zasedání mezinárodního rozšířeného výkonného výboru (board of directors WAKO) v Maďarsku, kde došlo k této změně kurzu ve vztahu ke všem členům WAKO. Pro informaci uvádím, že členy WAKO jsme od roku 1994 a naši sportovci získali první medaile na vrcholných soutěžích této asociace v polovině 90. let (Roman Kracík, Jana Moravcová, Miroslav Sobotka, Miloš Kopták atd.)

Světová asociace kickboxu WAKO rok od roku velmi posiluje své pozice, je oproti jiným členem světového olympijského hnutí GAISF, což jí řadí mezi určitou sportovní elitu a rodinu olympijských a několika neolympijských sportů (právě kickbox). WAKO je první světovou asociací kickboxu, která začala pořádat mezinárodní vrcholné turnaje kickboxu turnajovou formou (tzv. ko, vyřazovacím systémem), a to poprvé v roce 1979, kdy proběhl první šampionát světa v Západním Berlíně.

Řada současných i bývalých národních členů asociací WKA, ISKA akceptovala podmínky WAKO, že nadále nebude tolerován start na vrcholných sportovních podnicích jiných asociací a určitá spolupráce s nimi ze strany národních federací, které jsou členy WAKO, i kdyby se jednalo jen o běžné starty na konkurenčních sportovních klání. WAKO a národní federace jednotlivých členských států pořádají každoročně celou řadu amatérských turnajů nejen v Evropě ale i v Asii, Jižní Americe apod., tudíž neobstojí argument, že není kde závodit. I našim závodníkům jsou známi turnaje jako Austrian Classics, German Open a možná řada dalších jako Latvia Open, Danish Open a v roce 2009 k nim přibude i náš mezinárodní turnaj Czech Open, který byl zařazen do mezinárodního kalendáře turnajů WAKO.

S výkonným výborem WAKO jsem se jménem ČSFu písemně dohodl na spolupráci s tím, že jako projev dobré vůle jsem rezignoval z postu Vice-presidenta ISKA pro Evropu a člena organizačního výboru WPKA. Nechtěl jsem ani já ani ostatní členové vedení našeho svazu riskovat možné sankce ze strany WAKO vůči nám a našim sportovcům, i když si jako právník myslím, že by to nebylo možné. U asociace WAKO nastal určitý zlom právě letos, celá léta spolupráce s ostatním čelním přestavitelům nikterak nevadila. Ale to je minulostí. Po organizační a hlavně sportovní stránce jsou mezinárodní turnaje WAKO zárukou vysoké sportovní úrovně, o což vlastně ve sportu nejvíce jde.

Musím na závěr konstatovat, že pro mne osobně to nebylo nikterak lehké vzdát se pro mne velmi pozičně zajímavého postu Vice-Presidenta Evropy ISKA a člena organizačního výboru WPKA. Přesto jsem byl velmi rád, že mne Dr. Falsoni, President WAKO, nabídl členství v organizačním výboru soutěží WAKO a arbitrážní radě. Organizační práce mne velmi baví a naplňuje a budu opět rád, že mohu posloužit od „zeleného stolu“ českým sportovcům, kteří budou hájit naše barvy na mezinárodním poli. Jaká koliv mezinárodní funkce, pro mne více či méně lukrativní, nikdy nepředčí zájem dobře hájit barvy České republiky na poli sportovně-politickém a pomoci našim sportovcům k metám nejvyšším, protože i když jde hlavně o sport, víte stejně dobře jako já, že zákulisí je neméně důležité. A proto nejen u nás ale i všude na světě jsou ve sportu skupiny organizátorů, vedení, rozhodčích, technických pracovníků a samotných sportovců. Jedna skupina bez druhé nic neznamená a není schopna samostatné existence.



Sportu zdar



Michal Frabša

ČSFu